Oslava v Praze – část 2 

aneb Protivenství na pokračování

V autě panovala výborná atmosféra. Já jsem ze sebe setřásl poslední zbytky rozladění ze změny plánu, oslavenkyně byla nadšená z celého programu a hlavně ze svých balonků. Vyprávěla nám, jak balonky miluje a jak jí přítel udělal obrovskou radost, když ji balonky nechal vyzdobit celý hotelový pokoj. Přítel zářil radostí a hrdostí.

První zastávka byla na Petříně. Rozhodli jsme se, že začneme přímo na rozhledně a pak budeme pokračovat v Růžovém sadu. Zaplatili jsme vstup i výtah a ujistili jsme se, že je nahoře zatím (dopoledne) celkem volno. Ovšem už ve frontě na výtah nás zastavili slečny z personálu rozhledny s tím, že nahoru rozhodně s balonky nesmíme. Asistentka se nabídla, že balonky pohlídá dole. Ovšem souhra náhod tomu chtěla: já jsem věděl, že by mi asistentka nahoře mohla velmi pomoci a slečna pokladní se nabídla, že balonky pohlídá. Tak jsme jí balonky svěřili. Ještě než jsme nastoupili do výtahu, tak ty nádherně a pečlivě s oblečením sladěné balonky slečně pokladní uletěly. Byli jste někdy v Petřínské rozhledně? Strop je cca 6 metrů vysoko…

Asistentka začala uklidňovat oslavenkyni a já se snažil vysvětlit, že ty balónky při odchodu, cca za 30 minut budeme chtít. Bylo odkýváno a my jeli nahoru. Než jsme ale uklidnili oslavenkyni a já promluvil s personálem o nutnosti sundat balonky, (ano, taky mi to přišlo trapné, v padesáti se dohadovat o nutnosti mít balonky), rozhledna se nahoře zaplnila lidmi. Nebylo tam k hnutí. Během 15 minut jsme jeli dolů.

Oslavenkyně , když viděla balonky stále u stropu, běžela rovnou na wc. Nikoliv zvracet, jen plakat. Nejsem si jistý, zda to bylo lepší. Nyní už začínal být den nepěkný i pro naše zákazníky. A to je špatně. Teď už to nevydržela ani moje asistentka a do personálu se pustila zostra. Ale jak to vypadalo, o víkendu by sem údržba přijela i s vhodným žebříkem asi za hodinu. To by pro nás byl přílišný skluz. Jediná možnost byla přivést další balonky z hotelu. Řidič si tedy dal okružní jízdu po Praze a my šli zatím fotit do Růžového sadu. Po cigaretce se oslavenkyně uklidnila a pár romantických pohledů do přítelových očí jí dostalo do správné fotomodelkovské nálady. Nafotili jsme konečně první fotografie. Aspoň že nám vrátili vstupné. A pokud půjdete na Petřín, zkuste zkontrolovat, jestli tam balonky stále jsou 🙂

Za půl hodiny byl řidič zpět s náloží dalších balonků. Na můj vkus jich vzal málo, měl jich vzít dvojnásobek. Pro jistotu. Nasedli jsme do auta. „Snad nás nezklame Karlův most,” se prý oslavenkyni honilo hlavou celou cestu. Také jsme se dohodli, že vynecháme Seminářskou zahradu a pojedeme rovnou na most.

Řidič zaparkoval zkušeně přímo na Kampě. Netušil jsem, kde všude lze v centru parkovat (zdarma) autem. Vyšli jsem na Karlův most, našli jsme to nejlepší místo na focení tak, aby kompozice našeho páru a Hradu v pozadí byla dokonalá a asistentka začala odhánět turisty… I to je práce asistentů fotografa. Když byli pryč ze záběru „slefíčkáři”, začal foukat vítr a balonky tím pádem nebyly nad hlavou oslavenkyně, ale přímo před jejím obličejem. Když byli balonky správně nahoře a cizí turisté mimo záběr, zašlo slunce a já musel přenastavit foťák. Jakmile jsem to udělal, objevili se buď další cizí turisté v záběru nebo začal foukat vítr. A tak to šlo stále dokola: poprosit tusrity, aby šli ze záběru, počkat na bezvětří, nastavit jinak foťák. A znova. Byla to zábava. Dokud slečna nezačala být unavená. 🙂 Ale několik záběrů se opravdu podařilo.

Šli jsem tedy na Kampu. Můj oblíbený záběr na most z Kampy zprava. Jsou tam stromy, řeka, most. Staroměstská mostecká věž. Ideální záběr pro romantiku. A opět „odhánění” turistů. Poprvé jsem zažil nepříjemnou reakci od cizinky, kterou jsme žádali jen o to, aby svůj batoh posunula blíž k sobě, aby nepřekážel v záběru.

Místo na bezvětří jsme čekali, až ze záběru odplují lodě. To byste nevěřili, kolik lodí teď v létě na Vltavě je. Hodně. Fakt.

Cílem bylo nakonec vyfotit balonky, které spolu milenci vypustí. Byly to trochu nervy, zda se nepojede pro další balonky, ale podařilo se napoprvé.

Vrátili jsme se tedy k autu, kde došlo jedno z převlékání a také občerstvovací pauza. Focení u Čertovky a v uličkách na Kampě bylo už opravdu radostné. Závěr pak naprosto dokonalý. Asistentku napadlo jít fotit k Lennonově zdi. Není to zrovna nejromantičtější místo v Praze, ale…

… jak se později ukázalo oslavenkyně miluje grafity! V autě nahodila další outfit. Z romantické brunetky se stala streetová umělkyně. Závěr dne byl nakonec víc než úspěšný. U zdi nám klučina půjčil za 100 Kč sprej, takže se „naši” milenci mohli umělecky vyjádřit. Samozřejmě, že to nakonec bylo srdce, co ozdobilo Lennonovu zeď. Bavili jsme se všichni.

Takže nás už jen čekal výběr fotografií v hotelu a po sedmi hodinách zábavy, focení, mnoha nových zkušenostech a zážitcích na obou stranách, jsme se mohli rozloučit.

Fotograf, když jde na zakázku, musí být připraven na vše. Navíc, i když máte pocit, že Vás čeká den blbec, může z toho být nakonec jeden z nejzajímavějších pracovních dnů.

Dobré světlo a pevné nervy,
Angelo Purgert